16. září 1597

🏰 16. září 1597 – Rudolf II. povolil vznik Zlaté uličky

Dnes patří Zlatá ulička na Pražském hradě k nejznámějším a nejromantičtějším místům Prahy. Její skutečný vznik však nebyl spojen s alchymisty hledajícími kámen mudrců, jak vyprávějí některé legendy. Její počátky jsou mnohem praktičtější – a překvapivě skromné.

16. září 1597 vydal císař Rudolf II. reskript, kterým povolil 24 hradním střelcům zřízení malých příbytků v prostoru severního opevnění Pražského hradu.

Střelci si mohli jednotlivé klenuté prostory v hradbě zazdít a upravit jako obydlí. Nešlo přitom o žádné pohodlné byty – jejich domky byly nepatrné a střelci si je navíc museli vybudovat na vlastní náklady.

✨ Od Zlatnické ke Zlaté

Zajímavé je, že ulička měla ještě před vznikem dnešní zástavby název Zlatnická. V 16. století zde skutečně působili zlatníci a zlatotepci. S alchymisty císaře Rudolfa II., kteří se podle pozdějších romantických představ měli pokoušet vyrábět zlato, však Zlatá ulička spojena nebyla.

Postupně se v maličkých domcích střídali hradní zaměstnanci, řemeslníci i další obyvatelé. Ulička se během staletí proměňovala a její skromné domky se staly součástí jedné z nejpůsobivějších scenérií Pražského hradu.

A tak z rozhodnutí císaře z 16. září 1597, které mělo původně vyřešit bydlení několika desítek hradních střelců, vzniklo místo, které dnes zná téměř celý svět.

Historie někdy začíná úplně obyčejně. Jedním císařským podpisem, několika klenutými oblouky a lidmi, kteří potřebovali někde bydlet.

🏰 Několik méně známých zajímavostí o Zlaté uličce

🔴 "Červení střelci"
Lidé, kteří dostali od Rudolfa II. povolení k vybudování obydlí, nebyli obyčejní obyvatelé Hradu. Šlo o hradní střelce, kterým se podle jejich stejnokrojů říkalo Červení střelci. Své malé příbytky si navíc museli vybudovat na vlastní náklady.

🏹 Ulička byla vlastně součástí opevnění
Dnešní romantické domečky stojí přímo v prostoru obranného systému Pražského hradu. Nad nimi vedla obranná chodba a v dochovaných omítkách se dokonce zachovaly kresby a malůvky, které pravděpodobně vytvořili lidé sloužící ve stráži.

✨ Alchymisté? Spíše legenda.
Rudolf II. byl skutečně velkým podporovatelem alchymie, astrologie a dalších tehdy tajemných věd. Se svým dvorem spojil Prahu s osobnostmi jako Johannes Kepler či Tycho Brahe. Samotná Zlatá ulička však nebyla jejich laboratoří a tvrzení, že zde Rudolfovi alchymisté vyráběli zlato, patří spíše do říše pozdějších legend.

🥇 Proč tedy "Zlatá"?
Ještě zajímavější je, že ulička se původně označovala jako Zlatnická. Později se název změnil na Zlatou. Se zlatníky tedy skutečně souvisela, ale ne tak, jak tvrdí populární pověst o alchymistech. Drobní zlatníci zde mohli využívat určitou svobodu mimo přísná cechovní pravidla pražských měst.

📏 A byla ještě mnohem stísněnější!
Dnešní ulička je už poměrně upravená. V minulosti však její obyvatelé přistavovali k domkům různé přístavky, kolny a topeniště. Na některých místech se prostor mezi stavbami zúžil na méně než jeden metr. Při asanaci v roce 1864 byly tyto přístavby odstraněny.

📚 Zlatá ulička a Franz Kafka
V domku číslo 22 během první světové války žil a tvořil Franz Kafka. Nebydlel tam však jako středověký obyvatel – jeho pobyt patří až do 20. století.

🎬 Jeden domek ukrýval filmové poklady
V domku číslo 12 během nacistické okupace ukrýval filmový historik a sběratel Josef Kazda kopie československých filmů, které měly být nacisty zlikvidovány. Malý domeček tak posloužil jako tajný úkryt pro část československého filmového dědictví.

🎨 A současné barvy nejsou středověké.
Pestrobarevný vzhled, který dnes ke Zlaté uličce neodmyslitelně patří, získala ulička při úpravách v 50. letech 20. století. Barevné řešení fasád navrhl slavný výtvarník Jiří Trnka.

A možná největší paradox Zlaté uličky?

Místo, které dnes působí jako pohádkový kout Pražského hradu, bylo po staletí především místem velmi skromného bydlení. Poslední obyvatelé se odsud odstěhovali až v roce 1953