KAREL VI. A VYHNÁNÍ ŽIDŮ Z FRANCIE- 17. září 1394

KAREL VI. A VYHNÁNÍ ŽIDŮ Z FRANCIE

17. září 1394.

Francouzský král Karel VI. vydává nařízení, které navždy změní život židovských komunit ve Francii.

Židé, kteří v království ještě žili, měli své domovy opustit.

Nebyla to první podobná událost. Francouzští králové Židy v průběhu středověku opakovaně vyháněli a znovu povolovali jejich návrat. Velké vyhnání proběhlo například za Filipa IV. Sličného v roce 1306 a další za Karla IV. roku 1322.

Roku 1394 však přišlo další rozhodnutí.

Karel VI. ve svém nařízení prohlásil, že Židé již nadále nesmějí pobývat na jeho územích. Jako důvod byly uváděny stížnosti na jejich údajné přestupky, porušování předchozích dohod s králem a náboženské i společenské konflikty.

Nebylo to ze dne na den

Královský příkaz neznamenal, že by všichni museli okamžitě opustit své domovy.

Židovským obyvatelům byl poskytnut čas, aby prodali svůj majetek, vypořádali své dluhy a uzavřeli své záležitosti. Královští úředníci měli následně dohlédnout na jejich odchod k hranicím království.

Pro lidi, kteří ve Francii po generace žili, pracovali a vychovávali své děti, však znamenalo královské rozhodnutí jediné:

museli odejít.

Někteří hledali útočiště v Savojsku, v německých zemích, v papežských državách nebo na Pyrenejském poloostrově.

Náboženství, politika i peníze

Proč k vyhnání došlo?

Historici upozorňují, že jednoduchá odpověď neexistuje.

Ve středověké Evropě se proti Židům šířily náboženské předsudky, pomluvy a obvinění. Ve 14. století situaci ještě zhoršily katastrofy, epidemie a hledání údajných viníků. Židovské komunity se stávaly terčem obvinění například v souvislosti s morem.

Současně však hrály významnou roli také politické a ekonomické zájmy panovníků. Vyhnání Židů mělo ve francouzských dějinách opakovaně složitou vazbu na majetek, dluhy a královské finance. Právě proto historici dodnes diskutují, jak velkou roli hrály při rozhodnutí Karla VI. jednotlivé motivy.

Konec jedné kapitoly

Rok 1394 tak představuje významný předěl v dějinách Židů ve Francii.

Komunity, které byly součástí francouzské společnosti po staletí, byly nuceny znovu hledat nový domov.

A přestože královské nařízení mělo znamenat definitivní konec židovské přítomnosti ve Francii, historie ukázala, že žádný takový zákaz nedokáže vymazat staletou tradici a kulturu.

Za Karla VI. byla jedna kapitola uzavřena. Nebyla však poslední.

Židé se do různých částí území, které dnes spojujeme s Francií, v dalších staletích znovu vraceli a po připojení nových oblastí k francouzskému království se situace opět měnila.

17. září 1394 – datum, které se navždy zapsalo do dějin Francie i evropských dějin Židů.