Klára- dcera hostinského

Klára byla dcerou hostinského v Römerstadtu. Hostinec jejího otce stál na hlavní cestě a zastavovali se v něm kupci, vojáci, poutníci i rytíři. Klára mezi nimi vyrůstala a od dětství naslouchala jejich příběhům o dalekých krajích. Byla neobyčejně krásná, s tmavými vlasy a bystrýma očima, ale lidé si na ní cenili především jejího rozumu. Uměla číst a psát, což u dívky z hostince nebylo běžné, a dokázala si z rozhovorů hostů skládat obraz světa za hranicemi města.

Jednoho podzimního večera se v hostinci objevil rytíř, který sem nepřijel z žádného zvláštního důvodu – pouze projížděl. Jmenoval se Dětřich a na jeho plášti byl vyšisovaný červený kříž. Byl to templářský rytíř vracející se ze Svaté země. Křižácké vojsko, se kterým bojoval, bylo zničeno a on patřil k těm několika, kteří přežili. Cesta domů byla dlouhá a tichá. Na jeho tváři bylo znát, že viděl víc, než by člověk chtěl.

Do Römerstadtu se dostal náhodou, protože potřeboval odpočinek pro sebe i svého koně. Hostinec Klářina otce byl první, na který narazil.Zpočátku si ho lidé ve městě prohlíželi s respektem i zvědavostí. Templářští rytíři byli opředeni legendami a málokdo z místních nějakého skutečně potkal. Dětřich však nebyl pyšný ani hlučný. Mluvil málo a většinou seděl stranou, jako by jeho myšlenky stále bloudily někde daleko, v prachu a žáru Svaté země.

Klára mu občas nosila jídlo nebo víno a při těch krátkých setkáních spolu začali mluvit. Zajímala se o jeho cesty, o města z kamene a písku, o moře i o pevnosti křižáků. Dětřich byl překvapený její bystrostí a otevřeností. Nebyla to jen hostinská dcera – její otázky byly hlubší, než čekal.

Postupně mezi nimi vzniklo zvláštní tiché porozumění.

Pak ale jednoho dne oba zmizeli.Ráno nebyla Klára v hostinci a templářův kůň zmizel ze stáje. Nikdo neviděl, kdy odešli ani kam se vydali. Ve městě se okamžitě začaly šířit různé domněnky.

Někteří lidé tvrdili, že Klára vyslechla rozhovor kupců, kteří mluvili o zvláštní bestii potulující se v okolních lesích. Možná ji ta záhada zaujala a přesvědčila Dětřicha, aby s ní šel do lesa zjistit pravdu. Templář byl zkušený bojovník a nebál se žádného zvířete. Jenže hluboké hvozdy kolem Römerstadtu byly staré a plné temných míst, kde se člověk mohl snadno ztratit.

Jiní ve městě šeptali o lásce. Rytíř vracející se z války a dívka, která celý život slyšela příběhy o dalekých krajích. Možná oba cítili, že jejich cesty mají pokračovat společně. Jedné noci prý jednoduše osedlali koně a odjeli hledat nový život někde jinde.

A byli i tací, kteří věřili temnější verzi. Říkali, že Dětřich, poznamenaný válkou a porážkou ve Svaté zemi, hledal vykoupení. Když se doslechl o bestii z lesů kolem Römerstadtu, rozhodl se ji vystopovat. Klára ho prý následovala – možná ze zvědavosti, možná proto, že mu chtěla pomoci. V lese však narazili na něco, co nebylo obyčejné zvíře. Něco starého, co v těch hvozdech žilo dávno před lidmi.

A pak existovala ještě jedna, tišší domněnka, kterou si mezi sebou vyprávěli jen staří lidé. Tvrdili, že templářský rytíř neputoval náhodou, jak sám říkal. Možná hledal něco, o čem věděli jen členové jeho řádu. A možná právě Klára – chytrá dívka, která naslouchala příběhům poutníků celý svůj život – pochopila víc než ostatní.Možná ho tedy neunesl osud ani bestie.

Možná jen odešli společně po cestě, která vedla k tajemství, o jakém se v Römerstadtu lidé báli i jen mluvit.A když večer vítr vane od lesa, někteří lidé dodnes tvrdí, že v dálce slyší dusot koně a kovové zacinkání zbroje. Nikdo ale neví, jestli je to jen vítr mezi stromy, nebo ozvěna příběhu templářského rytíře a hostinské dcery, kteří se z Römerstadtu jednoho dne vytratili beze stopy.

JAK TO BYLO DOOPRAVDY SE DOZVÍTE POUZE V KNIZE BESTIE Z RöMERSTADTU.

www.knihomolove.cz