Kronikářův zápis

Já, Matěj z Kamenné věže, nehodný pisatel a strážce starých listin, zapisuji tento příběh, jak jsem jej slyšel od pamětníků, poutníků i starých žen u ohně. Ať Bůh dá, aby pravda zůstala zachována, neboť věci, jež se tehdy staly v Römerstadtu, byly temné a nelehké k pochopení.Stalo se to v roce, kdy se z východu vraceli poražení rytíři z daleké Svaté země. Zprávy o pádu Akkonu se šířily Evropou jako studený vítr a mnozí bojovníci, zranění na těle i na duši, hledali nový domov. Tehdy přišel do našeho města muž jménem Dětřich.

Byl to rytíř vysoké postavy, s tváří zbrázděnou jizvami a očima, v nichž se skrýval stín válek. Jeho zbroj byla ošoupaná pískem a krví dalekých krajin, a přece v něm bylo cosi vznešeného. Usadil se v hostinci U Černého berana, jejž vedl poctivý hostinský Konrád se svou jedinou dcerou Klárou.

Klára byla dívka dobrého srdce a jasného pohledu. Vlasy měla světlé jako letní pšenice a lidé říkali, že její smích zahání starosti pocestných. Rytíř Dětřich tam přebýval mnoho večerů, sedával u ohně a rozmlouval s hostinským o válkách, jež většina z nás znala jen z kazatelen.

Někteří tvrdili, že se mezi ním a Klárou zrodilo tiché porozumění. Jiní říkali, že rytíř byl příliš poznamenán minulostí, než aby hledal lásku.

Ale pak přišla noc, o níž se v Römerstadtu mluví dodnes.Byla to noc, kdy měsíc zářil víc než kdy jindy, a nad lesy se válela mlha. Psi v městě vyli a koně ve stájích neklidně dupali. A právě té noci Klára zmizela.Ráno našel hostinský dveře otevřené a dceřinu komůrku prázdnou. Lidé běželi k lesu, volali její jméno a prohledávali stezky. Ale po Kláře nebylo ani stopy.

Brzy se začaly šířit šeptané řeči.Staří lidé tvrdili, že se v lesích kolem Römerstadtu probudilo cosi starého a zlého — bestie, o níž se vyprávělo už za časů jejich dědů. Někteří přísahali, že v noci slyšeli nelidský řev. Jiní tvrdili, že viděli v mlze velký stín pohybující se mezi stromy.

A mnozí se začali dívat na rytíře Dětřicha.

Neboť i on té noci zmizel.Jeho komora v hostinci byla prázdná, kůň pryč a na stole zůstala jen jeho stará rukavice potřísněná krví. Nikdo nevěděl, zda odešel hledat dívku… nebo před něčím utéct.

Od té doby se v Römerstadtu šeptá o třech věcech: o ztracené Kláře, o rytíři z daleké války a o bestii, která prý chodí v lesích, když je noc nejtemnější.

A já, starý kronikář, nemohu dosvědčit pravdu. Zapsal jsem jen to, co lidé vyprávějí.

Ale přísahám při svatém Václavu: od těch dnů se po setmění nikdo z Römerstadtu neodvažuje do lesa. A když vítr vane z hor, někdy je prý slyšet křik — jenž zní jako hlas dívky, která se nikdy nevrátila.

Slyšel jsem, že v knize Bestie z Römerstadtu se ukrývá příběh o osudu Kláry a Dětřicha. Zkuste se podívat tam!