My půjdeme bez váhání dál!

Písnička inspirovaná jednou z kapitol knihy Bestie z Romestadtu. 

"Do prdele, co se to stalo?" zaklel jeden z ošetřujících rytířů. Vstal. Prach usedal a nyní všichni mohli vidět zkázu, kterou balvan způsobil. Obrovská díra ve zdi věže. Všude krev a zbytky těl nebohých bratří. Vilém ovázal ránu mladému rytíři a povstal. Začal zpívat píseň o konci, která se mu právě zrodila v hlavě. "Za hradbami slunce klesá, Plameny pohlcují chrám. Z bratrů mých krev teď stéká, Zítřek? To už je jen klam! Nepřítel nás k smrti volá, V nás zůstává jen čest. Smrti řeknem jen: Hej, hola! Víra- toť poslední náš test." Zraněný rytíř si stoupl vedle svého velmistra a pokračoval v písni, kterou právě společně vymysleli. "My stojíme zde v kamení, Světlo hoří v srdcích dál. Za Akkon, za kříž, za Boží znamení, Do ráje půjdem bez váhání dál." Vilém přerušil rázným gestem ruky svého zraněného bratra. Vyhlédl z díry, vytvořené balvanem, a rozhlížel se po okolí. Viděl, jak se mezery mezi jednotlivými kameny rozestupují i drolící se materiál ze zdí. Temným hlasem dozpíval posledních pár vět a otočil se k mladému rytíři. "Zůstanou legendy a jména. Rytíři zemřou v prachu dní. Jen víra, ta zůstane věčná. Ve hvězdách hořících na nebi!" Znenadání udělal rychlý krok a strhl na zem rytíře právě ve chvíli, kdy oknem proletěl další balvan. Země se zachvěla. Z nádvoří zazněl opět hlasitý jásot. Mladý rytíř rychle vstal a zamířil k oknu. "To je všechno, co umíte, vy zasraní bastardi? Pojďte se bít čestně!" zařičel do noční tmy.