Poslední velmistr Templářů

V mých knihách se templáři objevují často – jako strážci tajemství, rytíři na hraně víry a moci, symbol odvahy i pádu. A právě jejich poslední velmistr je postavou, která jako by byla stvořena pro román. Jeho život i smrt mají všechny prvky velkého dramatu: víru, zradu, politiku i plameny hranice.

Poslední velmistr: Jacques de Molay

Když byl kolem roku 1240 ve Francii narozen Jacques de Molay, Řád templářů patřil k nejmocnějším organizacím středověku. Templáři – oficiálně Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu – vznikli po první křížové výpravě a po dvě století budovali síť pevností, statků a finančních center napříč Evropou i Svatou zemí. Byli válečníky i bankéři, diplomaty i staviteli.

De Molay vstoupil do řádu jako mladý muž a většinu života strávil na Východě. Roku 1292, krátce po pádu poslední křižácké bašty Akkonu, byl zvolen velmistrem. Stál tak v čele řádu v době, kdy se jeho původní poslání – obrana křesťanských držav v Palestině – prakticky rozpadlo. Templáři ztratili své území, ale nikoli své bohatství ani vliv.

A právě to se jim stalo osudným.

Král, který dlužil příliš mnoho: Filip IV. Sličný

Francouzský král Filip IV., zvaný Sličný, byl mocný, chladně pragmatický panovník. A také silně zadlužený – mimo jiné právě u templářů. Řád mu půjčoval peníze, spravoval finance a fungoval jako jakási středověká banka. Král však hledal způsob, jak svou moc upevnit a dluhy vymazat.

V pátek 13. října 1307 udeřil. Po celé Francii byli templáři zatčeni na základě obvinění z kacířství, modloslužby a dalších těžkých zločinů. Obvinění byla podpořena mučením a politickým tlakem. Z kdysi obdivovaného řádu se během několika dní stal údajný spolek heretiků.

Jacques de Molay byl zatčen v Paříži. Pod nátlakem se přiznal, ale později své výpovědi odvolal. Tím si podepsal rozsudek.

Hranice na Seině

Po letech vyšetřování, manipulací a papežských komisí byl Řád templářů roku 1312 oficiálně zrušen. O dva roky později, 18. března 1314, byl Jacques de Molay odsouzen k doživotnímu vězení. Když však veřejně prohlásil nevinu řádu i svou vlastní, byl rozsudek okamžitě změněn.

Ještě téhož dne byl na ostrově na řece Seině v Paříži upálen jako relapsní kacíř.

Legenda praví, že z plamenů proklel krále Filipa IV. i papeže a předvolal je před Boží soud do roka a do dne. Oba skutečně brzy poté zemřeli – a mýtus o templářské kletbě byl na světě. Historici mohou diskutovat o náhodě, ale příběh si žije vlastním životem.

Konec, nebo proměna?

Smrt Jacquesa de Molay symbolizuje konec jedné epochy. Řád, který vznikl z ideálu ochrany poutníků, se stal obětí geopolitiky, závisti a finančních zájmů. Jeho majetek byl rozdělen, bratři rozptýleni, ale legenda přežila.

Právě proto je poslední velmistr tak silnou literární postavou. Nestojí jen na hranici – stojí na přechodu mezi historií a mýtem. Jeho příběh nabízí víc než jen faktografii: nabízí otázku, zda byl templářský řád skutečně zničen, nebo jen zmizel pod povrchem dějin.

A otázka na závěr: Zajímá vás osud templářského řádu? Napište mi!