Vilém z Beaujeu

V románu Bestie z Römerstadtu je jedinečná kapitola věnovaná dramatickému pádu Akkonu, poslední křižácké baště ve Svaté zemi, a hrdinské smrti velmistra templářů Viléma z Beaujeu (Guillaume de Beaujeu). Mistrně propojuje historická fakta s napínavým líčením bojů, kdy templáři čelili neúprosnému obléhání mamlúckými vojsky, a zachycuje odvahu i tragédii, která ukončila éru křížových výprav. Podrobnosti si přečtete zajisté v mé knize. Krátký úvod do souvislostí vám zase přinese článek

Velmistr templářů, který padl při obléhání Akkonu

Pád křižácké pevnosti Akkon roku 1291 znamenal definitivní konec křižáckých držav ve Svaté zemi. Mezi těmi, kdo v dramatických bojích zahynuli, byl i velmistr templářského řádu Guillaume de Beaujeu, jedna z nejvýznamnějších osobností poslední fáze křížových výprav.

V čele templářů v době úpadku

Guillaume de Beaujeu pocházel ze šlechtického rodu z Francie a do čela řádu byl zvolen roku 1273. Řád templářů – oficiálně Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu – byl v té době stále bohatý a vlivný, ale jeho postavení ve Svaté zemi sláblo. Muslimské síly pod vedením mamlúckých sultánů postupně dobývaly jedno křižácké město za druhým.

Beaujeu nebyl pouze vojevůdcem, ale také diplomatem. Snažil se vyjednávat příměří a hledat podporu v Evropě. Situace se však dramaticky zhoršila, když mamlúcký sultán al-Ashraf Khalil vytáhl roku 1291 proti Akkonu, poslední velké křižácké baště.

Obléhání a osudný zásah

Obléhání Akkonu začalo na jaře 1291. Město bylo silně opevněné a bránily ho oddíly templářů, johanitů i dalších křižáckých rytířů. Beaujeu stál v čele templářské obrany a aktivně se účastnil bojů na hradbách.

Podle dobových kronik byl 18. května 1291 zasažen šípem (některé prameny hovoří o kuši) při jednom z výpadů proti útočníkům. Když se snažil stáhnout z boje, měl údajně odpovědět rytířům, kteří jej vyzývali k návratu na hradby: "Neutíkám, jsem mrtvý." Krátce nato svému zranění podlehl.

Jeho smrt měla silný morální dopad. Obránci sice ještě krátce vzdorovali, ale brzy poté město padlo. Zbytky templářů se stáhly do své pevnosti v Akkonu, která byla po několika dnech rovněž dobyta.

Konec jedné éry

Pád Akkonu znamenal konec křižácké přítomnosti v pevninské části Svaté země. Templáři se stáhli na Kypr, ale jejich vliv postupně slábl. O necelé dvě dekády později byl řád ve Francii zrušen a mnozí jeho členové byli zatčeni.

Guillaume de Beaujeu tak vstoupil do dějin jako velmistr, který zemřel se zbraní v ruce při obraně poslední křižácké bašty. Jeho smrt symbolizuje nejen osobní odvahu, ale i definitivní konec jedné kapitoly středověkých dějin – éry křížových výprav ve Svaté zemi.